Začarovaný kruh... - Další snobský večírek

Satin seděla u nočního stolku ve svém pokoji. Další ze snobských večírků její matky měl každou chvíli začít. Jak ona ty večírky nesnášela. Pohlédla do zlatem orámovaného zrcadla. I to zrcadlo nesnášela. Nenáviděla i ty kruhy pod očima, které jí ne a ne zmizet. Natáhla se pro make-up a ještě se s tím pokusila něco udělat. Moc to nepomohlo.

Vstala a zamířila ke skříni. Přemýšlela, co si obleče. Nakonec zvolila nejmenší zlo. Vytáhla ze skříně tmavě zelené šaty se stříbrným lemováním, korsetem s hlubokým výstřihem a bohatou suknicí. Trochu poupravila vlasy a opět si sedla na židli.

„Ťuk, ťuk…“ ozvalo se tiché zaklepání.

„Vstupte,“ zvolila raději slušný tón.

Do místnosti vstoupil domácí skřítek a mírně vyděšeně na ni pohlédl: „Paní slečně vzkazuje, že za chvíli přijdou první hosté a že by měla být dole a uvítat návštěvu.“

„Bezva,“ povzdechla si Satin. Bylo jí nad slunce jasné, že nemá cenu odporovat. Její matka vždy dosáhne svého a pokud chce, aby ona vítala hosty, tak je prostě vítat bude.

Vstala tedy od stolku, ještě se zkontrolovala v zrcadle a zamířila dolů do vstupní haly.

„Drahá, no konečně! Už jsme museli s otcem pár hostů přivítat sami,“ obdařila ji na uvítanou výčitkami.

„Promiň, matko,“ pronesla nevzrušeně a zamířila do obývacího pokoje, kde seděli první hosté, aby se s nimi přivítala. Po krátkém uvítání, se posadila do jednoho z křesel a mlčky pozorovala hosty předstíraje, že ji jejich konverzace zajímá.

Hosté postupně přicházeli. Byli mezi nimi nejvýznamnější osobnosti anglického kouzelnického společenství. Svou přítomností je poctil samotný ministr kouzel Rufus Brousek. Další host však byl Satin mnohem příjemnější. Byla to její záchrana.

Omluvila se ze společnosti a zamířila k právě příchozí dívce, která zrovna svěřovala své věci domácím skřítkům, aby je uložili.

„Christine!“ zvolala nadšeně Satin. Dívka se otočila čelem k Satin a s úsměvem na rtech prohodila: „Ahoj, Satin!“

„Jsem ráda, že jsi přišla,“ vděčně řekla Satin.

„Přece bych tě nenechala ve spárech snobských večírků a mánie tvé matky sehnat pro tebe nejvhodnějšího manžela,“ pousmála se Christine.

„A za to ti děkuju,“ ušklíbla se Satin a pozvala Christine do obývacího pokoje, kde se posadily do křesel a vášnivě debatovaly o naprosto rozdílných tématech, než ostatní přítomní.

Jednu chvíli jí okolní společnost připadla natolik nudná, že by dala přednost společnosti smrtijedů a jejich zvrhlým zábavám.

Pomalu se scházeli i zbylí hosté, mezi nimiž byli nejrůznější pracovníci ministerstva a to dokonce i bystrozoři.

„Vítejte u nás,“ zaslechla slova domácího skřítka. Další hosté znamenali další otřepané fráze typu: Buďte vítáni nebo Dobře se bavte.

Omluvila se u Christine a vstala, aby stereotypně přivítala další hosty. Jen se otočila a zasekla se v půli pohybu.

„Proboha,“ tiše pronesla a nevěřícně zírala na příchozí. Christine zaujalo, co Satin tolik vyvedlo z míry a vstala také.

„Lexi!“ nadšeně pronesla Christine a zamířila si to přímo ke své kamarádce.

„Jů, Christine, tebe bych tu nečekala!“ překvapeně odvětila Alex.

„To já tebe taky ne,“ ušklíbla se Christine.

Satin během jejich rozhovoru přistoupila až ke své matce, která věnovala svou pozornost paní Faweksové.

„Vítám vás,“ pronesla strojeně a vykouzlila umělý úsměv. Ještě se porozhlédla po ostatních. Lexi se vášnivě vybavovala s Christine, což ji nepřekvapilo. Naopak velkým překvapením byla Tara. Satin vrtalo hlavou, co ta tu vlastně dělá. Dalším snad ještě větším překvapením byl Lexin bratr, kterého už měla možnost blíže poznat.

„Drahá!“ oslovila ji matka

„Přeješ si?“ vysoukala ze sebe a zaměřila svou pozornost na svou matku.

„Chtěla bych tě s někým seznámit… paní Faweksovou už znáš, stejně jako její dceru. Ale pokud vím, tak s Williamem Lowrym jsi se ještě nesetkala.“

„Bohužel,“ odvětila, ale nikoli popravdě, „Těší mě,“ podala Willovi ruku, který ji velice rád přijal. Sledoval ji neproniknutelným pohledem. Stejným, který uměl jedině Severus Snape.

„William by ti pro dnešní večer mohl dělat společnost,“ pronesla její matka společensky a zamířila zpět ke svému manželovi, který vášnivě debatoval se svými kolegy.

„Vypadáš báječně, jako vždy,“ sklonil William Satin kompliment.

„Co tu děláš?“ odvětila v odpověď.

„Copak mě nevidíš ráda?“ škádlivě nadhodil.

„V mém domě?! Trochu troufalost, nemyslíš?“ stroze řekla a zamířila za Christine, Lexi a Tarou, které už se stihly seznámit.

„Bavíte se?“ položila Satin zdvořilostní otázku.

„Báječně,“ svorně odpověděli všichni její přátelé.

„Nevím, jestli se už všichni znáte. Pro ty, kteří mne neznají,“ pohlédla na Taru, „jmenuji se Satin Rosierová.“

„Těší mě, Victoria Susan…“ představila se Tara, ale tvářila se mírně pobledle.

„Lowryová, já vím,“ odvětila stroze Satin.

„Lowryová?!“ pohlédli na ni nevěřícně Lexi, Will i Christine.

„To jste nevěděli?“ hrála Satin překvapenou. Bylo jí jasné, že kdyby její přítelkyně Lexi znala Tařino příjmení, chovala by se jinak. A co může být větší zábavou, než někoho zkompromitovat a hrát si na nevinnou.

„Já… ehm… ano, jsem Victoria Lowryová…“ zakoktala se Tara a pohlédla na Satin vzteklým zrakem.

„A proč jsi nic neřekla, když jsem se ti představil jako Lowry?“ nepříjemně prohodil William.

„Nepovažovala jsem to za důležité,“ odpověděla.

„Máš něco společného s rodem Lowryů?“ vyzvídala Lexi, která stále ještě nevěřila vlastním uším. Znala tuto dívku už rok, ale až teď si uvědomila, že vlastně netušila, jaké je její příjmení.

„Řekla bych, že ne. Mí rodiče jsou mudlové,“ vysoukala ze sebe první, co ji napadlo a co by jakkoli popřelo její příbuzenství.

„Hm, tak to bude jen shoda jmen,“ pronesl William a začal se věnovat Satin, která stála opodál a pobaveně pozorovala tento výjev.

„Aha, to je škoda,“ odvětila Lexi, „bylo by fajn, kdybychom byly z rodiny,“ pousmála se.

„Jo, to asi jo,“ opětovala jí Tara úsměv.

Lexi se opět začala věnovat Christine, a tak se Victoria porozhlédla po ostatních přítomných. Zahlédla dokonce i ministra kouzel, který vedl debatu s dalšími dvěma muži, které neznala.

„Ten incident v Bradavicích je vskutku nešťastný,“ začal konverzaci jeden z pánů. Jako by snad nebylo jiného tématu. Tohle bylo už dostatečně omleté, ale pořád ještě živé.

„To ano, skutečně strašná tragédie,“ přitakal druhý, „už jste našli Severuse Snapea?“ tázal se a otázku směřoval ministrovi.

„Všichni bystrozoři jej hledají, ale zatím se nám ho najít nepodařilo,“ oznámil pan Brousek.

„Doufám, že jej brzy dopadnete,“ trochu úsečně řekl jeden z ministrových společníků.

„Už víte, kdo zabil paní Malfoyovou?“ přešel druhý muž na jiné téma.

„Nikoli,“ odvětil opět ministr, „vzhledem k tomu, že její syn Draco, se stále ještě neobjevil, je tedy podezřelým číslo jedna,“ pokračoval.

Tara vytřeštila oči. Nikdy by ji nenapadlo, že si ministerstvo bude myslet, že Draco je vrahem vlastní matky. Raději se odvrátila od trojice, neměla v plánu dovědět se ještě nějaké další „zajímavosti“.

Když zabrousila pohledem k paní Faweksové, postřehla, že se baví s paní Gautierovou a ještě jedním mužem. Podle chování hostitelky bylo poznat, že to bude pan Gautier, majitel domu.

Popošla o kousek dál, aby na něj viděla. To co si ale uvědomila, když mu pohlédla do tváře, ji dokonale ohromilo. Ztuhla a nebyla schopna jediného pohybu. Nemohla odvrátit zrak od hostitele, který už stihl zpozorovat, že jej někdo upřeně sleduje. Zvedl hlavu a zprvu vykouzlil na ústech strojený úsměv. Ten mu ale v zápětí zmrzl. Pohled, který následoval nahnal Victorii strach. Hleděl na ni s neutuchající zlobou a nenávistí.

Konečně dokázala odvrátit zrak, rychle přistoupila k Lexi a netrpělivě ji zatahala za rukách šatů. Alex chvíli odolávala, protože se bavila s Christine, ale nakonec se otočila Tařiným směrem: „Potřebuješ něco?“

„Musím s tebou mluvit! O samotě!“ zdůraznila poslední slovní spojení.

„V pořádku,“ odvětila Lexi a omluvila se i Christine, která se okamžitě přidala k Satin a Willovi.

Zamířily spolu někam, kde je nebude nikdo vyrušovat. Victoria se ještě rozhlédla, jestli je někdo neposlouchá, než vysvětlila Lexi, proč s ní chce tak nutně mluvit: „Ty víš, co je pan Gautier zač?“

„Jo, proč?“ podivila se Lexi, „Pracuje na ministerstvu v odboru pro kouzelnickou dopravu,“ prozradila jí Lexi.

„To zrovna nemyslím,“ špitla Tara.

„A co jiného?“

„Pan Gautier je… prostě on je jeden ze smrtijedů, které jsme dnes odpoledne potkaly v sídle rodiny Malfoyů,“ pošeptala jí Victoria.

„To je hloupost! On je… ehm, sice smrtijed, ale v rodinném sídle Malfoyů přeci nebyl.“

„Ale byl. To je ten, se kterým jsme bojovaly v jedné z místností domu, jak jsme ho omráčily a on tam zůstal ležet. Schválně jsem se podívala, kdo to je!“ naléhala Tara.

„Eh, jsi si jistá?“ znervózněla Alex.

„Jo, jsem,“ přitakala Victoria a znovu se rozhlédla po okolí.

„Ale co budeme dělat?“ tázala se Alex a bylo vidět, že je značně nervózní.

„Tady nám nic neudělá. Je tu moc lidí a ještě k tomu většina z nich jsou z ministerstva. Asi by se nechtěl prozradit jen kvůli dvěma holkám, kterých by se rád zbavil,“ vysvětlovala Victoria.

„Tak to se pak není čeho bát,“ zvesela nadhodila Lexi.

„Proč myslíš?“

„No, tak tady nám neublíží a pak půjdeme rovnou domů a ještě k tomu je to otec Satin, ten se nám nepokusí ublížit,“ objasnila jí Alex svá slova.

„Lexi, nerada tě zklamu, ale… jestli si myslíš, že když tě zná, tak ti nic neudělá, jsi na velkém omylu. On je smrtijed, i vlastní rodinu by vyvraždil. Tady nám nic neudělá, jenže už mu nikdo nezabrání si pro nás dojít až k vám,“ nerada to říkala.

„Asi máš pravdu,“ stísněným hlasem pronesla.

„Měly bychom se vrátit, ať není naše dlouhá nepřítomnost podezřelá,“ tiše dodala Tara a zamířila zpět do obývacího pokoje.

Alex se zdála dost vykolejená, ale ani Tara se necítila zrovna dvakrát v bezpečí. Hledala mezi přítomnými pana Gautiera. Našla ho až na druhém konci místnosti, kde se bavil s několika postaršími pány. Stihla ale zpozorovat, že je po očku pozoruje. Lexi také nespouštěla oči z hostitele a vypadala značně roztržitě.

„Lexi?“ položila jí zezadu na rameno ruku Satin.

„Ježiši,“ zděšeně nadskočila Alex a prudce se otočila, „víš, jak jsem se tě lekla?“ vyčítala jí.

„Všechno v pořádku? Jsi nějaká roztržitá,“ poznamenala a přeskakovala zrakem z Tary na Lexi a svého nevlastního otce. Jí jen tak něco neuteče.

„Ne, všechno je v pohodě,“ vykoktala Alex a zmoženě se posadila do křesla.

„To je dobře,“ odvětila.

„Víš, Satin, asi už půjdeme…“ oznámila jí Alex.

„Tak brzy? V pořádku tedy,“ neprotestovala. Není slušností, aby bránila hostům v odchodu.

Lexi zamířila ze svým bratrem a oznámila mu, že už touží odejít. Ten jí okamžitě nabídl, že ji doprovodí a poté se vrátí zpět pro matku. Ještě tedy tyto plány sdělili paní Faweksové, než zamířili k odchodu.

Zrovna se loučili se Satin a Christine, když k nim přistoupili manželé Gautierovi, aby jako správní hostitelé své hosty vyprovodili. Alex stísněně koukala na pana Gautiera a on jí opětoval nepříjemný pohled.

„Matko, smím je jít doprovodit?“ tázala se Satin.

„Ovšem, drahá,“ pohlédla na ni a na Willa s neskrývaným potěšením.

„Děkuji,“ odvětila.

Její matka se otočila na odcházející hosty: „Doufám, že se vám u nás líbilo, přeji příjemnou cestu domů,“ společensky pronesla a rozloučila se s nimi. Pan Gautier se jen mírně odtažitě uklonil, vrhl po obou dívkách vražedným pohledem a následoval svou manželku.

Všichni čtyři vyšli na zahradu před domem a zamířili ven za vstupní bránu, aby se mohli okamžitě přemístit pryč.

„Zase ses do něčeho namočila?!“ naštvaně pronesla Satin k Lexi, když se všichni posadili u Lexi doma na sedačku.

„Já?“ přihlouple odvětila.

„Co zase udělala?“ tázavě na Satin pohlédl William a zdálo se, že něco hledá. Spíše někoho.

„Můžu vědět, co jste dnes dělaly v sídle Malfoyů?“ obrátila své výtky na obě dívky.

„No, my jsme…“ koktala Alex.

„Hledaly jsme Draca,“ dořekla za ni Tara.

„A taky mě našly,“ ozvalo se Satin za zády. Ta se spěšně otočila a zírala přímo na mladého Malfoye.

„Co tu děláš?“ neubránila se překvapení.

„Skrývám se… před tvým otcem, Pánem zla a dohromady před všemi smrtijedy, kdyby tě to zajímalo,“ úsečně odvětil.

„Všemi smrtijedy? Tak si dej pozor, abych tě k Pánovi neodvedla sama, ty neschopnej idiote!“ štěkla po něm Satin. Byla na něj naštvaná za jeho nerozvážné jednání, které přivedlo do nesnází víc než jednoho člověka a ji samotnou taky.

„Ale jinak jsem ráda, že tě nechytili,“ upřímně odpověděla Satin a usmála se.

„Ehm, promiňte, ale mírně se nevyznám v konverzaci,“ přerušil je William, který neměl o ničem ani ponětí.

„Musíte zmizet! A to všichni tři,“ nevšímala si ho Satin, „Pán zla se nezastaví, dokud Draca nedostane. A vy jste se připletly do cesty jeho smrtijedům.“

„Ale, jak jsme to mohly vědět? Jen jsme chtěly najít Malfoye,“ hájila se Alex.

„A odkdy ty se zajímáš o Malfoye?“ ušklíbla se Satin.

„No, já ne, ale…“ pohlédla na Taru, která zrudla v obličeji.

„Jak jinak,“ odsekla Satin, „Ale teď dost tlachání. Máme málo času. Musíte se někde schovat,“ rozkázala.

„Ale kde?“ vydechla zoufale Lexi.

„To nechej na mě,“ vysvětlila jí, „teď máme jiný problém. Wille, ty budeš muset vysvětlit své matce, proč Lexi zmizela. Nedoporučuju ti říkat pravdu. Ještě ji musíš donutit, aby šla dnešní noc k tobě. Jak to uděláš je jen tvoje věc. Protože jestli ji tu smrtijedi najdou, neušetří ji,“ oznámila mu Satin.

„Eh, v pořádku,“ vysoukal ze sebe, stále mu ještě všechno nedocházelo, ale jak znal Satin, věděl, že je to vážné.

„Vezměte si jen ty nejnutnější věci!“ nařídila. Tara a Lexi tak rychle udělaly. Měly to poměrně jednoduché, ještě si nestihly nevybalit kufry ze školy. Draco s sebou neměl vůbec nic, nemusel se tedy o nic starat.

„Takže jdeme,“ spěšně vyšli na ulici, kde se Satin s Lexi, Tarou a Dracem přemístili do neznáma a jediný Will se vrátil zpět na povedený snobský večírek manželů Gautierových.

19. Kapitola || 21. Kapitola

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance